Materiál kov
Co je kovový materiál? Odborným jazykem řečeno, kov je chemický prvek. Z "běžného" pohledu je to kus železa. V podstatě je to pevný, odolný, těžký materiál vhodný pro výrobu nepřeberného množství věcí. S kovem se setkáváme jak v surovém (černém) stavu bez povrchové úpravy, tak i v provedení s krycím nátěrem. Dále ho známe také ve formě barevných kovů, jako měď, mosaz atd. V lehkém provedení je to hliník a ve vysoké kvalitě nerez. Ač by se mohl kovový materiál zdát jako téměř nezničitelný, úplně tomu tak není. Některé slitiny jsou měkké a lehce ohebné a musí se dávat pozor při manipulaci, aby se nezkroutily a aby tak případné zvlnění nebylo vidět na povrchu výrobku. Naopak na první pohled tvrdé kovy mají většinou nějakou povrchovou úpravu, a tak jsou náchylné k poškrábání. To znamená, že i třeba broušený, leštěný či jinak upravený nerez se může velmi snadno odřít, protože se většinou pod takovýmto povrchem skrývá sice tvrdý odolný materiál, ale na povrchu je vždy nějaká úprava, která se snadno poškodí.
Vlastnosti kovu a práce s ním
Kovový materiál má většinou vysokou pevnost a velkou nosnost. U kovového materiálu, s výjimkou hliníku a některých slitin, je potřeba počítat s jeho vysokou hmotností. Setkáváme se s ním ve formě plechů, různých profilů či drátů.
Velkou nevýhodou surového železa je jeho náchylnost ke korozi, ke které dochází při styku s vlhkostí. Vždy je nutné tento materiál povrchově upravit například zinkováním, práškovou barvou a následným vypálením v peci, nebo i méně kvalitně obyčejným nátěrem v domácích podmínkách.
Bez kvalitního vybavení se kovový materiál špatně opracovává a je lepší to svěřit odborníkům, ať už se jedná o řezání kovu, sváření, frézování či různé úpravy povrchu. Odborníci, kteří se zabývají výrobou ze železa nebo celkově z kovových materiálů, jsou zámečníci, kovoobráběči nebo také kováři. Některé materiály, jako je třeba litina, se odlévají ve slévárnách. Každý kovový materiál má svá specifika a tím pádem je potřeba volit i jiné postupy při jejich zpracování.
Jak u hliníku, tak u nerezu a dalších kovů se můžeme setkat s různými typy povrchů jako jsou povrchy broušené, leštěné nebo kartáčované. Poškození svárů kovového materiálu se velmi těžce opravuje bez většího zásahu do povrchové úpravy již hotového výrobku, a tak v případě poškození musí dojít i k jeho nové povrchové úpravě. Dokonce by se dalo říci, že se někdy lépe opravují dřevotřískové desky dýhované či masivní dřevo (ať už lepením, šroubováním či retušováním poškozeného povrchu za pomoci vosku či vyspravovacích tužek). Kovové materiály se k sobě spojují nejčastěji svářením, letováním, popřípadě se jednotlivé díly šroubují k sobě, výjimečně i lepením - například při drobných opravách kovů.
Využití kovu v oblasti bydlení
U nábytku se s kovovým železným materiálem setkáváme velice často. Běžně jsou to kovová podnoží, kovové konstrukce židlí, plechové komody či skříně, ale také výplně stolů, židlí, větracích mřížek, a to ve formě takzvaného tahokovu, dále jako spojovací kování i úchytky. Z velké části se také používá pro výrobu celokovových dekorací. Nesmíme však zapomenou na kovová zábradlí masivních dřevěných schodišť, ale i nosné konstrukce stropů. Nejčastějším provedením jsou klasické železné konstrukce povrchově upravené například práškovou barvou.
Zajímavost na závěr
Víte, že se můžete setkat s nerezovým materiálem, na kterém uvidíte rez? K tomu dojde většinou tak, že se poblíž hotového výrobku, ať už v zámečnické dílně či doma, bude opracovávat surové železo. Následně dojde k tomu, že malé kousky kovu, které vzniknou při opracování železa, přilnou k nerezovému povrchu a po čase začnou vlivem vlhkosti korodovat. Pro napravení pak musí být kovové částečky odstraněny a povrchová úprava se musí provést znovu.
Výše uvedené informace by vám měly stačit ke správnému rozhodnutí při výběru materiálů. V případě dalších dotazů se na nás můžete obrátit dole v chatu :-)
